BLB!

Blb stojí sám na jevišti a vypráví svůj příběh. Text je pojímán jako platforma pro otevřenou jakkoli většinou mimoslovní komunikaci s publikem ve stylu moderního klauna. Tento nečinoherní, komunikativní způsob práce s textem je na českých jevištích téměř neznámý. Blb, o kterém bude řeč může být pokládán za dědice dlouhé linie postav, jejichž drama vzniká z posunu mezi realitou a jejím vnímáním. Můžeme jej tedy pokládat za dědice Dostojevského Idiota, Haškova Švejka, Toolova O´Reillyho, Singerova Gimpla atp. Nikdy se nedozvíme, jde-li o blba skutečného, anebo jestli svou blbost jen používá. Nabízí se otázka k čemu by ji používal… K tomu aby, stejně jako voják Švejk, vstoupil do opozice. Jelikož nemá vlastnosti díky nimž by mohl být rovnocenným partnerem své brilantní rodiny, jelikož se neumí vyjadřovat, jelikož se může skrýt ve světě, který si vymýšlí, ve snu, který odpovídá pořádku stanovenému jeho rodinou. Jeho rodina ? Velmi, velmi bohatá rodina. Rodina průmyslníků a politiků už od francouzské revoluce. Důstojná a vážená rodina, která však za sebou vleče několik neumytých hrnců. Již od školky se od blba očekává, že se vrhne do horečnatého a veleúspěšného studia, které mu umožní zaujmout místo jeho předků a pokračovat v šíření slávy rodinného jména. Blb však raději sní. Nic se nenaučí, nic si nezapamatuje, snad kromě tvarů, barev, zvuků a pachů. A neuvěřitelných dobrodružství jeho hrdiny…Ježíše. Velice rychle se stává ostudou své rodiny. Nechají ho snít ve jeho pokoji, bloumat parkem či rodinným zámkem. Nakonec už ho vůbec neregistrují. Díky tomu může lépe poslouchat, lépe se dívat. Díky tomu si také lépe než kdokoli jiný uvědomuje proč se v okolí jeho příbuzenstva množí podivné sebevraždy. Až do dne, kdy si jeho otec uvědomí, že blb už ví o rodině úplně všechno. A že často přijímá návštěvy spolužáka z dětství, který se mezitím stal soudcem. Rodina se rozhodne, že přišel čas synovy sebevraždy… Avšak blb miluje život, neboť věří představě, kterou si o něm vytvořil. S pomocí svého kamaráda soudce a se svou elegantní a bezstarostnou nevinností přelstí poslední rodinnou machinaci a zbortí starobylé základy její buržoazní úctyhodnosti. Zrnko písku odhozené z výrobního řetězce zkratuje centrální počítač.

Překlad / Jiří Dědeček a Marek Matějka, režie / Patrick Grégoire