Něco za něco

Dějištěm Shakespearova příběhu je Vídeň. Ale odehrávat by se mohl vlastně kdekoli - kdekoli, kde se začalo dařit různým příživníkům a podvodníkům, kde všelijací podnikatelé unikají zákonu - a kde se už nikdo ani nepodivuje nad tím, že za peníze je možné koupit prakticky všechno. I trochu té "upocené slasti" ve veřejných domech. Těch je ostatně v téhle hře jako hub po dešti. Sodoma, Gomora, řeknete si možná. Ovšem - tak jako v biblické Sodomě - i v Shakespearově Vídni je ještě pár "spravedlivých". Žádný z těchto "spravedlivých" se doteď nestřetl s oním polosvětem, plným potemnělých vykřičených čtvrtí, kde neplatí žádná pravidla slušnosti a morálky. Nikdo z nich dosud nemusel před druhými (i sám před sebou) obhajovat svoje rozhodnutí žít jinak. Avšak ve chvíli, kdy se našim hrdinům už už začne zdát, že svět knih a modliteb, do kterého se uzavřeli, je neohrozitelný, právě v té chvíli jim Shakespeare připraví několik hořkých dilemat. Každý z nich se musí znovu rozhodovat, co dál. Čeho se zřekne a čemu zůstane věrný. Něco za něco. Shakespeare dobře ví, že právě pro ty věci, které vyznáváme jako hodnotu, se musíme rozhodovat vždy znova. Vždy znova musíme obstát v konkrétních situacích, kdy vůbec není předem dáno, co je správně a co ne. Teprve skrze tahle rozhodnutí a volby, které předem nejsou ani trochu jednoznačné, mohou Shakespearovi hrdinové objevit cosi opravdového - v sobě i v cestě, kterou si zvolili. Dokud se rozhodují a zvažují, co dál, dokud o něco s druhými (i sami se sebou) bojují, do té chvíle mohou mít jednu jistotu: jejich cesta bude opravdová. A svědectví, které o ní vydají, bude mít svou cenu i pro druhé.

Inscenační úprava / Martin Glaser, Olga Šubrtová, překlad / Stanislav Rubáš