Příběhy obyčejného šílenství

... Zelenkova černá komedie je duchem velice blízká jeho filmovým Knoflíkářům v zobrazení světa podivně vykolejených bytostí. Jsou to lidé, jejichž život se zejména v té nejintimnější rovině lidských vztahů vymkl běžným kritériím, přesto se o nich nechce říct, že jsou nenormální. Jejich „šílenství“ je výrazem neschopnosti najít cestu k druhým lidem, tito hrdinové žijí své osamělé osudy, obaleni slupkami vlastních traumat, mindráků, pochybností a neúspěchů. „Spousta lidí si namlouvá, že jsou šílený, ale jejich tajemství je v tom, že jsou úplně normální. Skutečný šílenství je stejně vzácný jako genialita nebo absolutní sluch,“ říká Jiří v Zelenkově hře a je to přesná charakteristika lidí, kteří se do šílenství utíkají jako do ochranné ulity před vlastním katastrofickým životem. Předností Zelenkova textu je úspornost až aforisticky formulovaných replik, v nichž se více napoví, než polopatisticky naservíruje, přičemž divákově inteligenci je ponechána rozkoš rozbalit si umně skrytý bonbónek pointy. Je tu znát umění filmového střihu situace a hutné charakteristiky postav. Zelenkova komedie představuje v dnešní šedi konečně živý text, navazující na poetiku her Ladislava Smočka či Aleny Vostré. Je jakousi českou odnoží „cool“ dramatiky, pronikající k nám z Anglie a Německa, od níž se ale liší právě velkou mírou lidskosti a humoru... /Radmila Hrdinová po světové premiéře hry v Právu 4.12.2002/