Višňový sad

Hledání Čechova Leoš Suchařípa Kdo se pokusí vyjmenovat události, k nimž v Čechovově komedii Višňový sad dojde, a poskládá je do souvislé řady, získá přibližně tento výčet : Z Paříže se po pěti letech vrací majitelka panství, které stojí pro dluhy před dražbou. Podnikatel, který pochází z této vsi, navrhuje Raněvské a jejímu bratrovi řešení: rozparcelovat pozemek a pronajmout parcely chatařům. Raněvská a Gajev návrh vytrvale odmítají s nadějí, že dluhy zaplatí bohatá příbuzná z Jaroslavi. Raněvské sluha přebere účetnímu Jepichodovi milou. Místní statkář vytrvale prosí Raněvskou o půjčku na hypotéční úroky. Raněvská uspořádá bál. Panství je vydraženo a přiklepnuto podnikateli Lopachinovi. Gajev získává místo v bance (kde bude pravděpodobně podílníkem), Raněvská odjíždí do Paříže, Jaša opouští Duňašu, Lopachin nepožádá o ruku Varju, Jepichodova zaměstná Lopachin jako správce získaného pozemku, Simeonov-Piščik pronajme pozemek Angličanům na čtyřiadvacet let, Trofimov odjíždí do Moskvy, Varja do Jašněva… V opuštěném domě zůstane zapomenutý starý sluha. Stalo se mnoho nebo málo? Samozřejmě že se tím neptáme na množství událostí, na pestrost či bohatost děje, ale na význam, na hodnotu událostí. Ano, v tomto smyslu se stalo nemálo. Zdá se, že několik lidských osudů tu bylo zasaženo zásadním způsobem, dalo by se říci, že tyto životy byly zmarněny. Iluze padly. Opravdu ? Raněvská žila ve Francii a vrací se tam, Gajev nic nedělal na panství a asi nic dělat nebude v bance, Lopachin hromadil majetek a přidal k němu višňový sad, Varja vedla zchudlé panství a povede domácnost statkáře Ragulina, Duňaša dala slovo Jepichodovovi a po dobrodružství s Jašou se k Jepichodovovi zřejmě vrátí, Jaša užíval Paříže a do Paříže se vrací. Jepichodov byl účetním na panství a zůstává tam jako správce pozemku, Trofimov řečnil na panství a bude v tom pokračovat v moskevských kroužcích. Aňa bude zase dál studovat, Charlotta nebude mít nic na práci jako neměla dosud. Na panství se přijelo a z panství se odjíždí. Zrodily se nové iluze. Kácí se jen stromy, které ostatně plodí jednou za dva roky a višně stejně nikdo nekupuje. Kácí se "neužitečná" krása. Co se tedy vlastně stalo ? Dohromady nic. Čechov řeší svou zápletku parodicky. To, co se stalo, je hrozné a zároveň směšné. Alespoň pro dnešního vnímatele. /úryvek ze stati publikované v časopisu Divadlo, prosinec 1969/

Překlad / Leoš Suchařípa