ROZHOVOR S AUTORKOOU - BOŽENOU ŠIMKOVOU Krakonošův klobouk je zatím vaše poslední autorské setkání s Krakonošem. Jaké bylo to první? To první nebylo autorské ale posluchačské. A skoro bych řekla – osudové. Vyrostla jsem v Podkrkonoší a hrdinou mého dětství byl Krakonoš, o kterém se vyprávělo při drané peří za dlouhých zimních večerů. Zastínil i vodníky, rusalky, hejkaly, dokonce i mocné čaroděje a statečné prince a já jsem byla přesvědčena, že až mě jednou tatínek vezme na hora (u nás se stále říká hora – ne hory) určitě Krakonoše potkám. A potkala? Ano, ale až v pohádkách, které jsem začala psát pro televizi. Krakonoše představovali různí herci, například Jiří Sovák, ale potom přišel večerníček Krkonošská pohádka a Krakonoš je už třetí diváckou generací napevno spojen a Františkem Peterkou. Ale v Krakonošově klobouku jste tu představu trochu porušila. Ano i ne. I tady je Krakonoš moudrý a spravedlivý vládce hor, ale na rozdíl od předchozích pohádek v nichž na konci přijde, potrestá darebáky a nastolí pořádek. V Klobouku se - abych tak řekla - zamíchá mezi lidi, neboli stane se jednou z dramatických postav. Co všechno ho v této roli čeká neprozradím, ale věřím, že i takového Krakonoše diváci přijmou. A bude ještě nějaký další Krakonoš? To nevím. Ani k autorů nepřichází Krakonoš na povel. Ale možná, že až se v létě podívám z kopce nad naším domem na svoje modré Krkonoše, Krakonoš mi třeba pošle nějaký nápad, abychom se v nové pohádce znovu setkali. A s ním i naši diváci.