Pořád jsem to já

Christine Mary Dunford, Lisa Genova

slavné hollywoodské drama na jevišti premiéra: 20. 10. 2021

Alice je úspěšná žena se šťastnou rodinou. Jednou si jde zaběhat a nedokáže najít cestu zpět. Poté, co jí diagnostikují časnou formu Alzheimerovy choroby, začíná její tragický i dojemný zápas za záchranu toho, kým kdysi byla.

 

Účinkují

Alice
John, její manžel
Thomas, jejich syn
Lydia, jejich dcera
Dr. Tamara, Beth
Dr. Davis, Dan
Z médií
Český rozhlas ČB
5. 11. 2021
 
Kamera, postprodukce filmových dotáček Adam Veit
Představení řídí Jan Saska

 
Délka / 1 hodina 40 minut
Sobota
12. 10. 2024
19:30 Studiová scéna Na Půdě rezervovat

Věra Hlaváčková získala za roli Alice ocenění za nejlepší ženský herecký výkon roku v rámci Jihočeské Thálie 2021.

 

Oficiální premiéra proběhla za covidu bez diváků.



Z vašich ohlasů

Pořád jsem to já, 15. 11. 2023

Emočně velmi silný příběh, skvělý výkon paní Hlaváčkové i ostatních kolegů, nejhezčí představení, co jsem za poslední dobu v JČD zhlédla...doporučuji všem, člověk si uvědomí, co v životě je opravdu důležité a na čem záleží. Děkuji za nádherný divadelní zážitek!!!
Miroslava Sekyrková

Pořád jsem to já, 15. 11. 2022

Krásné představeni, komorní prostředí Na Půdě, vynikající herecký výkon paní Věry Hlaváčkové. Dojemné, člověk zjistí jak tenká hranice je mezi normálním životem a životem ovlivněným nemocí. Všem doporučuji návštěvu představeni.
Hana Pat Pat

Pořád jsem to já, 26. 1. 2022

V komorním prostoru Na Půdě uvádí Jihočeské divadlo dramatizaci románu Lisy Genovy Pořád jsem to já, jejíž autorkou je Christine Mary Dunford. V hlavní roli padesátnice, které je diagnostikována časná forma Alzheimerovy choroby, exceluje pod režijním vedením Thomase Zielinského Věra Hlaváčková. V posledních letech se her a románů zabývajících se problematikou Alzheimerovy choroby objevilo hned několik. Z první skupiny jmenujme například Otce Floriana Zellera či Bernlefovu dramatizaci knihy Vyhasínání mozku Martina Kleina s názvem Zatmění. V tomto směru se tedy sice nejedná o bůhvíjaký dramaturgický objev, nicméně adaptace románu skýtá velkou hereckou příležitost pro herečku středního věku. Příběh začíná v momentě, kdy na sobě 50letá Alice pociťuje první symptomy počínající Alzheimerovy choroby, což si zpočátku vysvětluje velkým pracovním nasazením a únavou. Když si ovšem jednoho dne nedokáže vzpomenout ani na cestu domů, rozhodne se situaci řešit. Věra Hlaváčková v hlavní roli inteligentní a úspěšné ženy Alice soustředěně modeluje její proměnu od počátečních znepokojujících příznaků nemoci přes uvědomění si své opravdové zdravotní situace až po zjištění, že se její stav zřejmě přiblížil závěrečné fázi onemocnění. Zděšení z toho, co se s Alicí děje, herečka vysílá směrem k divákovi především prostřednictvím přesně dávkovaných nonverbálních projevů, ať se již jedná o výrazy očí, či gesta, která jsou v komorním prostoru mnohem výmluvnější, než by byl sebevětší příval slov. Navíc se za každých okolností snaží držet postavu prostou zbytečných hysterických výstupů. Děsivě dojemný je pak výstup, kdy už Alice není schopna zvládnout a hlavně dotáhnout do konce předem pečlivě promyšlenou sebevraždu, k níž si napsala podrobný scénář před lety, kdy byla její mysl ještě relativně jasná. Velkou devízou inscenace je také využití vnitřního hlasu Alice, který k divákům promlouvá prostřednictvím působivých videodotáček. V dalších rolích se prosadil zejména Pavel Oubram coby Alicin manžel John, který se snaží ženě pomáhat, zároveň se však potýká se situací, jak se správně postavit ke svému dalšímu profesnímu směřování. Právě totiž získal lukrativní pozici, jenže je nutné se kvůli změně místa přestěhovat. Oubram dokázal velmi autenticky ztvárnit rozpoložení muže, který chce dostát svým zásadám i povinnostem a být manželce oporou, současně si je dobře vědom, že po její smrti bude muset i nadále fungovat a žít… Víceméně tak i on bojuje o vlastní život. Postavy Aliciných dětí Thomase a Lydie pak velmi citlivě ztvárňují David Krchňavý, respektive Anna Šišková. Právě Šišková výtečně zvládá zejména silnou scénu, kdy ji poprvé vlastní matka nepozná. Hereckým výkonům jde vstříc i minimalistická scéna Lukáše Kuchinky bez zbytečných dekorací a rekvizit. Vystačí si de facto se čtyřmi sedacími kostkami a projekční scénou v horizontu. Silnou složkou inscenace je i stále znepokojivá hudba Ivana Achera, která má velký podíl na silném vyznění novinky, včetně závěru – ztišeného dialogu Alice a Johna, v němž do ticha pronášejí závěrečné všeříkající repliky. Jihočeskému divadlu se v poslední době na studiové scéně neobyčejně daří. Po výtečných inscenacích Perplex a Plíce bylo Na Půdě dosaženo takzvaného divadelního hattricku. Řečeno žargonem posledních dní, Na Půdě dochází k exponenciálnímu nárůstu kvalitního divadla. Autor Jiří Landa / MF Dnes 
Jiří Landa

Pořád jsem to já, 21. 1. 2022

Musím přiznat, že mě tato problematika do jisté míry fascinuje. Po Otci v divadle Rokoko druhá hra na téma Alzheimer. Skvělá režie, skvělé herecké výkony, vše umocňující výborná hudba. Věra Hlaváčková - pro mě jeden z nejlepších výkonů sezóny. Naprosto přesvědčivá, vyvolala ve mně nemalou empatii. Výborný Pavel Oubram i ostatní herci v menších rolích. 85 %
Čiko i-divadlo.cz

Pořád jsem to já, 13. 11. 2021

Úžasné predstavenie, autentické, príbeh ma pohltil a úplne dostal. Rezonovalo to vo mne dlho. Svelý hercký výkon pani Hlaváčkové a jej kolegov. Odporúčam všetkým, pre mňa veľký zážitok!
Ivana M

Pořád jsem to já, 12. 11. 2021

Strašně silný zážitek. Skvělé herecké výkony. Excelentní paní Hlaváčková. Bylo to poprvé, co jsem byla vděčná za roušku na obličeji, protože mi chytala slzy, co se mi řinuly z očí. Tohle představení se mne opravdu hluboce dotklo. Děkuji.
Simona Staesová

Pořád jsem to já, 26. 10. 2021

Díky za krásné lidské představení, paní Hlaváčková je prostě úžasná.
Jaroslava Dohnalová

Pořád jsem to já, 21. 10. 2021

Dobrý den, včerejší premiéra Na Půdě přinesla silný zážitek, jako vždy vynikající byla paní Hlaváčková, ale i ostatní herečtí kolegové. Musím pochválit také příjemné a ochotné dívenky u antigenních testů :-) Zdravím, L. Lhota, zakulturou.cz / jižní Čechy
L. Lhota

Pořád jsem to já, 21. 10. 2021

Vynikající herecké výkony, které Vás přenesou do úžasného, dá se říci skoro dokonalého života, jedné velmi inteligentní ženy, která postupně ztrácí ze své mysli vše, na čem jí záleží a co tvoří její vzpomínky. Jaké to je ztrácet pevnou půdu pod nohama? Být dezorientován v prostoru, kterému jste dříve tak bezmezně důvěřovali. Díky Jihočeské divadlo za zážitek!
Pavla Hornychová