Muž Dvojhvězdy

FAMÓZNÍ, jiné slovo mě nenapadá. Člověk neví kam dřív kouknout. Kulisy, rekvizity, kostýmy, fantastické výkony, atmosféra.. Klobouk dolů!!..hned bych chtěla jít znovu. DĚKUJI

Úžasné představení, vtáhlo mě do děje tak jako ještě žádné představení předtím! Projekce geniální, nádhera!

Naprosto dokonalé, zvláště "létací" pasáže!

Od začátku až dokonce, nové, moderní až dech beroucí zážitek.

Silný příběh, jedinečné herecké výkony a nejlepší scénografie co jsem kdy viděl.

Nádherné, úžasné, fascinující!!!

Děkuji za úžasný a velkolepý zážitek, který si v mysli uchovám ještě hodně dlouho.

Krásné poutavé představení, plné překvapivých, zajímavě zpracovaných scén. Nádherná hudba, jednoduchý lidský příběh.

Událost sezony? Nepochybně ano, Muž Dvojhvězdy je pro mě ale divácky výjimečný i v kontextu dlouhodobějšího vývoje činoherního repertoáru otáčivého hlediště. Atraktivita otáčka je nesporná a nezpochybňovaná, z hlediska scénografického řešení nebývá ale jeho potenciál zdaleka vždy naplno využit. Více i méně úspěšných přístupů ke geniu loci zámecké zahrady se v uplynulých letech vystřídala celá řada, někteří do jejího zeleného rámce přesazují klasické kulisy divadelních „pokojíčků“ (mj. Krobotova Babička), minimalismus jiných hraničil s tvůrčí leností (Menzelův Sluha dvou pánů), některým se koncentrovanou sugestivní atmosféru podařilo navodit spíše v jednotlivých scénách včetně závěrečné (Radokovo Jak se vám líbí?), jiní dokázali scénické a audiovizuální řešení sladit a udržet v působivé naléhavosti po celou dobu hry (Glaserův Macbeth). Divácky nejvděčnější formu během let vycizelovaly historicky a dobrodružně laděné kusy (Glaser, Šubrtová, Zelenka), jejichž dynamickým dějovým linkám odpovídá rychlý pohyb točny, střídání kulis a prostředí i hudebních motivů. Právě ony asi nejlépe reprezentují otáčko posledních let: oddechová letní podívaná, která nabízí vcelku spolehlivý mix atraktivních prvků a humoru, pravidelnějšího diváka už nicméně tolik nepřekvapuje. Tým Petra Formana přichází v tomto směru se zásadním osvěžením (ne náhodou se spolupodílem Malého divadla, které nápaditost v krumlovské zahradě prokázalo např. u Ztraceného světa). Vzpomínat v této souvislosti „otce zakladatele“ Joana Brehmse by snad bylo neadekvátní, Muž Dvojhvězdy nicméně na první pohled zaujme ucelenou, do detailu dotaženou a precizně provedenou autorskou vizí. Právě tu vnímám jako největší přednost: Forman prostor otáčivého hlediště důkladně přezkoumává, doplňuje, rozvíjí, hledá a nachází jeho nové možnosti, aniž by výsledek působil prvoplánově nebo uměle. Atmosféru se daří promyšleně budovat od prvních minut příchodu návštěvníků na točnu, jejíž rozměry a uspořádání jsou invenčně přetvořeny a stávají se východiskem k efektnímu prolínání mezi světem uvnitř a vně „panoptika“. Atraktivní forma zůstává zároveň v souladu s obsahem hry, který – ač pracuje s vizuálními ozvuky verneovek s cirkusově varietní poetikou přelomu 19. a 20. století – není nostalgicky bezproblémový. Tematicky je pro mě Muž Dvojhvězdy především o jinakosti, svébytnosti a ne/možnosti (a zároveň nutnosti) uhájit ji tváří v tvář většině. Omezenost svých postojů a perspektiv vyjevují v průběhu děje či v přímé konfrontaci s ústředním hrdinou i na první pohled neškodné či komické figury (ředitel panoptika, porotci aviatické soutěže). Výtka by mohla mířit k až příliš přímočaré dějové lince a jednoduchosti zápletky, úspornost v tomto směru ale vnímám (bez znalosti Grinova románu) jako vědomé a opodstatněné autorské rozhodnutí. Prim hrají působivé atmosférické obrazy i sám mechanismus jejich utváření. Výroky, resp. myšlenky postav jsou do tohoto celku usazovány střídmě co do počtu i rozsahu, přesto (či právě proto) mají šanci i uprostřed intenzivní audiovizuální podívané zarezonovat (vedle titulní figury Marka Pospíchala mi utkvěly zneklidňující věty pronášené postavou Ministra v podání Vjačeslava Zubkova). Výsledný dojem je příjemně pozitivní – proto díky za chuť prozkoumávat a posouvat možnosti otáčivého hlediště dál.

Skvělé efekty, výkony herců. Příběh není pro zasmání, ale přemýšlení.

... se zatajeným dechem! Nádherné! Děkujeme.

Bylo to dokonalé, ani jsem nedýchala.

Již úvodní spektákl s panoptikem oblud, kterému předcházelo klopýtání temnou zahradou a následně neskutečně řvavá, do úmoru opakovaná odrhovačka, naznačoval, že je třeba zapomenout na krásu a lehkost představení jako Divotvorný hrnec, Da Vinci nebo Pes baskervilský a je nutné připravit se na nejhorší. To se skutečně dostavilo - hlavně v podobě nesrozumitelného příběhu připomínajícího nesmyslný horečnatý sen. Na druhou stranu, některé technické efekty jako takové byly skutečně nádherně propracované a chvílemi připomínaly bájný svět Julese Vernea tak, jak jej zachytil Karel Zeman ve svých filmech. Kombinace otáčivého hlediště, filmové projekce a divadla v plenéru jistě umožňuje umocnit prezentaci příběhu zcela oslnivým způsobem. Bohužel, pokud příběh zcela chybí, zůstane jen pachuť.

Dobrý den, velmi bych chtěla poděkovat za úžasné představení Muž Dvojhvězdy (viděli jsme včera 27. 8.) Famózní, neuvěřitelné! Vrátili jsme se nadšení! Pane Formane děkujeme, děkujeme! Jste borec! Pane Lepšo, jste neuvěřitelný kouzelník - skvělé! A pane Thierrée, Vaše hudba k tomuto představení je dech beroucí! Příští rok přijedeme znovu! Bylo tam totiž tolik báječných detailů, které vytvořily skvělý celek, že to musíme vidět znovu. Ještě jednou děkujeme VŠEM účinkujícím i autorům za báječný večer.

Neuměla jsem si představit, co znamená otáčivé divadlo. To co nabízí toto představení je prostě famózní a jedinečný zážitek.