Knězovy děti

Rozhodně se nejedná o komedii. Hořká, balkánská? Ne, to ne. Děj obsahuje příliš mnoho vážných témat (nejen křesťanství) a problémů světa (nejen Balkánu). Doba a svižné tempo hry vás přinutí (pokud o to stojíte) odnést si celou řadu otázek s sebou z divadla domů. A dá to práci o nich přemýšlet, nějak je zpracovat. Minimalistická scéna je neodvádí pozornost od dialogů hlavních představitelů. Trojice hlavních protagonistů hraje velmi dobře. Tak dobře, že si přejete přidat další a další skladby na koncertě oblíbené kapely.

Hra je výborná. Žádný falešný patos, jen příjemně civilní herecké výkony jihočeských herců. Děj  má spád, dynamiku, přesah. Děkuji za pěkný večer. Výborné.

Vážená paní Šedá, snažili jsme se Vás zkontaktovat e-mailem, ale ten, který jste uvedla, je bohužel nefunkční. Děkuji za Váš upřímný, i když velmi kritický názor na inscenaci Knězovy děti. Vážím si každého diváckého názoru a beru ho velmi vážně. A protože z Vašeho ohlasu vyplývá, že máte zřejmě výhrady i k celkové práci činohry, ráda bych se s Vámi sešla a dozvěděla se konkrétnější připomínky k naší  práci, na kterou máte tak vyhraněný pohled. Opravdu mě Váš názor zajímá, myslíte si, že byste přijala pozvání ke společnému rozhovoru u kávy? Přímý kontakt na mě Vám poskytne obchodní oddělení. S pěkným pozdravením 

Inscenace Knězovy děti je ukázkou toho, jak hluboko je Jihočeské divadlo schopno klesnout. Na inscenaci je nejlepší hudba, v ostatních oblastech se snoubí děs a hrůza. Začíná to už textem hry, který je hloupý, nikam nevede a rozhodně není vtipný, humor v textu je prvoplánový. Herecké výkony jsou smutné, z promluv šustí papír, herecká akce nikde, ochotníci, kteří mají hrát obyvatele vesnice, sami ani neví, co vlastně hrají a bezcílně a bez výrazu bloudí po jevišti. Scéna je prázdná, nezajímavá, kdyby tam nebylo vůbec nic, tak by to vlastně vůbec nevadilo, protože se scénou se stejně nijak výrazně nepracuje. Nehaním text hry kvůli vulgaritám nebo tématu, kterému se věnuje. Vulgarity na jevišti mi nevadí, současné divadelní hry mám ráda (Kontroverzní inscenace Prorok Ilja, ktera se hrala v JD pred deseti lety byla tehdy jedna z mých nejoblíbenějších). Text hry je ale už od začátku propadák a pokud někde nic není, je samozřejmě i pro herce těžké z toho vůbec neco vydolovat. Jsem velmi smutná z toho, že publikum, které tady na jihu Čech vychoval skvělý režisér Martin Glaser, může být po po třech letech, kdy divadlo opustil, nadšeno z něčeho takového. Pokud bude činohra Jihočeského divadla i nadále směřovat místo nahoru směrem pod bod mrazu, můžeme být rádi, že je v Budějovicích tolik ochotnických souborů, jejichž výkony a nastudování výkon profesionální činohry Jihočeského divadla v mnohém předčí.

Děkuji za skvělé představení! Hra se mi líbila, chápu, že u části diváckého osazenstva narazí, ale téma je v přeneseném slova smyslu aktuální, výkony herců byly excelentní, jen tak dále oceňuji, že se pouštíte i do témat která budí kontraverzi!

Po zhlédnutí představení mne napadla především otázka, proč tato inscenace byla zařazená do repertoáru. Pokud chtěl divákům ten, kdo tuto inscenaci vybral ukázat, jak špatné věci se píší jinde, pak bylo účelu dosaženo. Pochopil jsem, že autor si chtěl vyřídit účty s katolickou církví v Chorvatsku. Toto téma může oslovit možná někoho v silně věřícím Chorvatsku, ale u nás, kde většina lidí neví, že nějaká církev existuje, zde sotva. Co je ale podstatné, je to, že ta hra je naprosto špatně napsaná. Po téměř celé představení to vypadá, jako že jde o humor, byť místy trapný a poněkud prostý nápadu, nicméně v samotném závěru, ve dvou minutách, přijde šokující rozuzlení. Vůbec to nebyla komedie, jednalo se o závažné téma pedofilie kněží v katolické církvi! Hrozného činu se ovšem dopustí postava, která byla až do finále zcela vedlejší a autor se jejím bližším přiblížením a charakteristikou vůbec nezabýval. Takže co říci závěrem: jedinou předností celé inscenace bylo, že byla krátká.

Knězovy děti, 24.11.2016. Ztotožňuji se s názorem paní Jany  Maxerové. Jsem předplatitelkou několik let, vulgarismů a trapných témat na scéně JD přibývá, každým rokem očekávám změnu k lepšímu, ale hezkých divadelních zážitků spíše ubývá a já každoročně řeším dilema předplatné obnovit či ne. Od návštěvy divadla očekávám hezký zážitek, ale určitě ne poslouchání sprostých slov od začátku do konce. Na tuto sezonu jste avizovali změnu k lepšímu, ale zatím se Vám to bohužel nedaří!

Klesající porodnost nedá mladému a zapálenému knězi spát. Je to opravdu vůle boží nebo je naopak nejvyšší čas s tím něco udělat? Nápad přijde – a je geniální. Nových těhotenství přibývá. Z neznámého chorvatského ostrůvku se stává vyhledávané místo. Stoupá zájem médií i bezdětných párů. Že by zázrak? Takto stručně anoncuje Jihočeské divadlo nově nastudovanou hru současného chorvatského autora. Nosná zápletka hry není nijak složitá, i když v některých momentech by se docela hodil návod, aby divák pochopil, co tím „básník“ chtěl říci. Mladý kněz zjistí, že na  ostrůvku lidé umírají, na čemž by samozřejmě nebylo nic divného. Zároveň ho ale zarazí, že se nerodí žádné děti. A tak dostane „geniální“ nápad. Postupně se domluví s trafikantem a lékárníkem a začne propichovat kondomy, které trafikant a lékárník prodávají. Lékárník navíc zaměňuje antikoncepční pilulky za vitamíny. Plán zpočátku vychází, děti se rodí, na „zázračný“ ostrov  přijíždějí neplodné páry v naději na početí. „Dobře“ míněný plán se ale nakonec vymkne hlavním aktérům kontrole a děj končí tragédií. Tolik stručně z obsahu. Jeden  z  počátečních dialogů mezi knězem a trafikantem, kde  jsou popisovány nejrůznější sexuální praktiky, které sice lidé v intimních chvílích provádějí, ale nahlas o nich nemluví ani se svými nejbližšími přáteli, dával tušit, že by hořká komedie mohla mít sexuální podtext. Ale jak se mělo později ukázat, nebylo to tak jednoduché. Když knězova služebná našla v kapse jeho oděvu kondom a poslala ho i s dopisem biskupovi, vyplul na povrch skutečný záměr autora. Biskup  přijíždí celou „záležitost“ vyšetřit, je zpočátku  odměřený, přísný a nechápe, co se vlastně na ostrově děje. Domnívá se totiž, že nález kondomu souvisí se sexuálními praktikami kněze a vysloví obavu, zda v tom „nejsou“ děti. Když  ho ale kněz ubezpečí  o opaku, biskupovi se zjevně uleví a s neskrývanou radostí dává knězi v jeho sexuálních praktikách volnou ruku. A posléze nemá problém ani s propichováním kondomů. Tím skutečným autorovým záměrem byla kritika katolické církve. Toto mé podezření, hraničící s jistou, pak už jen potvrdila závěrečná scéna, kdy se „překvapivě“ ukázalo, že těhotnou dívku, která spáchala sebevraždu, oplodnil starší, dosluhující a ke svým ovečkám velmi empatický kněz. Ano, katolická církev, zejména ve své vzdálené historii jistě způsobila řadu bezpráví a křivd. To do nás celá léta „hustili“ už komunisti.  Ani v současné době se církev zákonitě nevyhne nějakým excesům. Ale v celé hře jsem nezaznamenal žádný z pozitivní prvků, které, dle mého názoru, v poslední desetiletích katolická církev činní. Tato hra jistě nepřispěje ke zklidnění „soužití“ hmoty a vědomí, již tak dost rozjitřenému „spory“ o církevní restituce. Zejména v Jihočeském kraji.

Velmi skvělé představení. Jen tak dál. Přeji vám  i nám víc takových představení a méně takových diváků jako je paní(?) Jana Maxerová.

Děkuji vám za příjemný kulturní zážitek na představení Knězovy děti. Perfektní výkony herců v precizně zpracované hře diváka skutečně nadchnou.

Děkujeme za uvedení hořké komedie Knězovy děti, za výborné výkony herců, velkorysé obsazení, zábavu, ale i za vážné téma k zamyšlení. Přejeme vám i nadále šťastnou ruku při výběru dalších divácky zajímavých her.

Tato hra pro mne byla velkým rozčarováním a zklamáním.  Podobně hloupou, nic říkající a zároveň vulgární hru jsem dlouho neviděla. Celé představení jsem čekala na nějakou myšlenku, rozuzlení - marně. Jen ohleduplnost k dalším návštěvníkům mi zabránila v tom, abych odešla během představení. Překvapuje mne, že se divadlo uvolí k nastupování podobné hry. Docházejí snad nápady?

Skvělé představení, děkuji za včerejší zážitek.