Jednoaktové baletní představení, které pojednává o osobnosti a životě vynikajícího spisovatele Franze Kafky. Viktor Svidró v nominaci na celorepublikovou Cenu Thálie! Attila Egerházi získal Cenu za autorské dílo Attila Egerházi za inscenaci Kauza Kafka a Cenu za nejlepší sólistický výkon Viktor Svidró za interpretaci role Kafky na Soutěžní přehlídce současné taneční tvorby ČR BALET 2014.
V inscenaci zazní části skladeb:
Arvo Pärt (1935) – Tabula rasa (Ludus), Summa for Strings
Henryk Górecki (1933 - 2010) – Concerto For Harpsichord and String Orchestra
Alfred Schnittke (1934 – 1998) – Concerto Grosso No. 1
Kauza Kafka očima choreografa
Toto jednoaktové taneční dílo zobrazuje Kafkův jedinečný pohled na svět: jeho vztah ke společnosti, jeho názor na moc a byrokratický systém.
Záměrem inscenace není ztvárnit příběhy známých či méně známých Kafkových literárních děl.
V prvé řadě jsem se chtěl soustředit na Kafkovo vidění světa, na jeho životní postoje. Existenciální otázky, které jeho dílo klade každému čtenáři, jsem konfrontoval s vlastními, ale nesnažil se na ně najít jednoznačné odpovědi.
V centru tanečního dramatu stojí sám spisovatel Kafka - žije svůj reálný každodenní život, který se neustále střetává s jeho niternými pocity a představami. Choreografie je složena z jednotlivých obrazů, které na sebe navazují, ale zároveň tvoří samostatné výjevy Kafkových vizí.
V inscenaci je možné identifikovat postavy z Kafkových děl (Zámek, Proces), ale i postavy, s nimiž autor vstupoval do konfliktu ve svém každodenním životě – reprezentanty moci a byrokracie a jejich konfliktní prostředí.
Kafka se pohybuje v abstraktním světě, stejně abstraktním jako je použitá hudba, plná emocí, různých témat a znepokojivých otázek.
Kafka žil ve dvou světech. Jedním byl reálný život úředníka v pojišťovně, druhým svět umělecký: „Moje zaměstnání je pro mne nesnesitelné, protože odporuje mému jedinému povolání, a tím je literatura“. Dva rozdílné světy se střetávají v osobnosti jednoho člověka. Odtud pramení rozličné, často absurdní situace, motivy vyřazenosti, izolovanosti, groteskní humor, ironie, tragédie, bezvýchodnost...
Kafkův sled vizí, které se promítnou formou tance, chce v průběhu představení ukázat celistvou osobnost spisovatele a jeho vnitřní život: „Nezoufat si, ani nad tím, že si nezoufáš. Když už se zdá, že všemu už je konec, přece jen se ještě dostaví nové síly, to právě znamená, že žiješ!“
/ Attila Egerházi
foto / Michal Siroň