Od něžné rostlinky....
Komická opera La finta giardiniera – čili Zahradnice z lásky, jak tento titul znají čeští obdivovatelé díla W. A. Mozarta – vznikla na objednávku, kterou v roce 1775 obdržel teprve osmnáctiletý skladatel z Mnichova při příležitosti zdejšího karnevalu. Libreto z pera Giuseppa Petroselliniho již dříve, roku 1774, zhudebnil Pasquale Anfossi. Po opeře La finta semplice čili Prostá léčka to byl Mozartův druhý pokus v žánru italské buffo opery. Po pouhých třech reprízách - přičemž už druhou sám Mozart silně zkrátil - byla opera stažena z programu. Roku 1779 se La finta giardiniera, přepracována mezitím skladatelem na německou zpěvohru s mluvenými dialogy, ocitla na repertoáru zpěvoherní společnosti Mozartova přítele Johanna Heinricha Böhma. A konečně v roce 1796, už po skladatelově smrti, byla v Praze uve-dena další verze s novou instrumentací, kterou provedl Mozartův bývalý spolupracovník.
... k mohutnému stromu bohatě olistěnému notami.
Mozart užívá velice různorodého „osiva“: nasazuje všechny hudební zbraně od něžné vůně květů až po prudké přírodní živly. Opera sjednocuje pestré obsazení: komické role (parti buffe) se Ser-pettou, Nardem a Podestou, vážné role (parti serie) s Armindou a Ramirem, a smíšené charaktery (mezzo carattere) se Sandrinou a Belfiorem. Hudebními vrcholy jsou obě finále opery, stejně jako velký duet Belfiora a Sandriny.
Nebyl to zahradník aneb Krátké shrnutí děje opery.
Nardo miluje Serpettu. Serpetta usiluje o Podestu. Podestà zbožňuje Sandrinu. Sandrina je zami-lovaná do Belfioreho. Belfiore miluje Sandrinu, ale mezitím se chce oženit s Armindou.
Arminda odešla od Ramira. A Sandrina se vlastně jmenuje Violanta. Belfiore tuto Violantu kdysi téměř zabil. Ovšem pouze nedopatřením. Je to jasné? Pokud ovšem není schovaný- klobouk ve křo-ví!