Na správné adrese

Motto: Je věc, kterou autor komedií nesmí nikdy učinit : totiž ukázat na scéně osoby, které se upřímně baví a které se smějí z celého srdce. V takových případech se divák nikdy nesměje. Přišel, aby byl rozesmát, aby viděl osoby sobě podřaděné. Je zaražen přítomností těch lidí ve stavu nadřaděnosti, kteří se smějí, aniž si zaplatili místa. Kdykoli se smějí na scéně nebo na promítacím plátně, nesmějí se v hledišti. Vyjma jediný případ : když je hercův smích důkazem hlouposti postavy. Na příklad : někdo se směje, protože si právě kdosi sedl na klobouk, o němž si myslí, že patří tomu druhému. Je velice potěšený, směje se až k slzám : a my také, protože víme, že se mýlí a že ten klobouk je jeho. Tak je dvakrát komický : nejprve proto, že mu rozsedli klobouk a za druhé proto, že se svým smíchem prohlašoval za nadřaděného, zatím co byl podřaděný, a že smál nevhod. Stejně smích prohráče, který nezná svou pohromu a který se k slzám směje nevědomosti jiného paroháče… /Herci, kteří se smějí na scéně – v Poznámkách o smíchu M.Pagnola, vyd. Symposion 1948, přeložil Jan Vladislav/