Run Through

Dětství i stáří si jsou podobné tím, že máme čas vlastně na všechno… Pozorujeme, sledujeme. Mezi dětstvím a stářím je období spěchu. Proletíme životem. Čím dál méně zkoumáme věci kolem nás, a stále častěji jen mechanicky provádíme naši každodenní práci. Začínáme ztrácet přirozené lidské vlastnosti - pozornost, lásku a porozumění, protože se věnujeme všemu jen zběžně a ve spěchu. Ale naše stáří je reflexí dětství. Konečně zpomalíme a najdeme si čas na vše, hlavně na sebe a na všechny naše blízké. V dětství si přejeme nekonečnost… v poslední části života, v období stáří, se v této nekonečnosti nacházíme.” / Attila Egerházi