Utěšitel

Děkuji za včerejší úžasné představení Utěšitel! Po přečtení některých negativních diváckých recenzí na Vašem webu u této hry jsem byla mírně na pochybách zda představení opravdu stojí za to... ale stojí! Dobré představení by nepochybně mělo v divácích vyvolat emoce, ať už jsou jakékoli, a právě to se Vám perfektně povedlo. Vynikající herecké výkony, světelné efekty i hudba podbarvující děj mě zas a znovu ujistili o opravdové kvalitě Vašeho divadla! Ještě jednou moc děkuji za výborný zážitek... a mimochodem, čí je opravdu číslo 389 10 11 13? :))))

Chtěla bych touto cestou poděkovat za exelentní výkon pana Hrušky ve hře Utěšitel. Díky patří i ostatním účinkujícím. Perfektní byl také bezdomovec pana Šporcla. Konzultoval to s "kamarády", kteří se "ubytovali" v zákoutí budovy Jihočeského divadla :-) ? Vaše věrná divačka

Do divadla se moc často nedostanu, proto nerada chodím na některé představení dvakrát: Proč "plýtvat" časem na něco, co jsem již viděla a nechat si ujít příležitost vidět něco nového? Ale na Utěšitele rozhodně znovu půjdu. Myslím, že tohle je ten druh her, který osloví jen určitý typ lidí. Mě oslovil, protože sama mám s podobnou situací bohaté bolestné zlušenosti. Pokud má divadlo odrážet skutečnost, pak toto představí naprosto dokonale odrazilo mou situaci. Děkuju.

Děkuji za skvělou hru Utěšitel, mě i manželovi se velmi líbila. Zatím nejlepší zážitek tuto sezónu...Velký dík! Jen tak dál a více takových her, které jsou původní a reflektují současnost...

Myslím si, že nejdůležitější je, když vystoupení vyvolá v lidech emoce.. a to toto dílo rozhodně splňuje. Pokud jsou to emoce negativní můžete si z těchto názorů udělat jakýsi obrázek o tom, co příště raději nedělat a co pozměnit - ráda bych ale připomněla, že hlas jednoho člověka není hlas lidu... Pokud se jedná o názory chvalitebného charakteru určitě potěší na duši. Přiznávám, že o této hře jsem opravdu přemýšlela - určité detaily jsem nemohla pochopit a některé "maličkosti" vstřebat. Nakonec však jsem dospěla k závěru. Předesílám, že můj názor je velmi pozitivní a že i tentokrát jsem nadšena. Myslím, že tato hra si pohrává s velmi těžkým tématem a zabývá se  možná až moc osobním životem každého z nás. Někomu to možná je proti srsti ale ve skutečnosti je to obraz nás samých který v této hře může každý z nás vidět, a který tolik pomlouváme. Realistický život jedince je zde zasazen do absurdních situací, které se ale v běžném životě mohou naprosto vážně vyskytovat. Onen nejdiskutovanější obraz 15 je možná až moc přímý. Na druhou stranu nedokážu si představit nic jiného co by tento fakt ponížení dokázalo tak dokonale nahradit.. A scéna? Vytvořená dokonalým způsobem, který dává divákovi velké prostory k představivosti a samotnému herci dává možnost projevit své schopnosti. Herci v této hře předvedli skvělé výkony, vždy dokonale navodili atmosféru a pokud divák chtěl vtáhli ho do děje. Velmi se mi líbily také zdánlivě vedlejší role které ovšem zasahovaly do celého příběhu a provázely ho, jako například úžasně ztvárněný bezdomovec, či pánové v maskách (mně osobně do celého příběhu zapadali, navozovali atmosféru trochu tajemnou a trochu otevřenou...) Snad jediné co mi trochu nepasovalo do příběhu byly tři sudičky.

Taky jsem viděla včerejšího Utěšitele a bavilo mne toho mnohem víc než jenom pohled na Ondřeje Veselého. I když byl super :-)) Myslím, že se toho v té hře stalo docela dost, vůbec jsem se nenudila. A nechápu, proč se vyčítá panu režisérovi, že by se neměl věnovat scéně. Vymyslel to fakt hezky, líbila se mi ta světla, atmosféra, skvělá byla i muzika. Myslím, že to je hodně dobrý představení, který bude vyvolávat rozdílný reakce. Nenechte se otrávit. Já se těším na další představení!  

Utěšitel - silné představení, nádherný zážitek a fantastický herecký výkon Martina Hrušky a Ondřeje Veselého.Vše jsem jim věřila , díky ! Myslím si, že práce režiséra a herců si nezaslouží kritiku.Na předtsvení nás bylo více lidí, různé věkové kategorie a nikdo neskrýval nadšení .

Krásný den,včera jsem navštívila hru Utěšitel a musím říct, že to pro mně bylo docela zklamání a přiznávám, že jsem se chvílemi i nudila. Nechci nijak snižovat Jihočeské divadlo a už vůbec ne soubor činohry, protože mám toto divadlo opravdu velmi ráda, ovšem myslím si, že více než na scénu, by se pan Glaser příště měl zaměřit na práci s herci. Ano, scéna udělala dojem, ale herci jen mluvili a k žádné akci nedošlo. Tedy pokud se za akci nepokládá Ondřej Veselý svlečený do půl těla a nadmíru používající svůj metalový rejstřík hlasu. Na druhou stranu - v publiku se našlo opravdu hodně jeho obdivovatelek, které si na konci neodpusitily zajásání..... takže tohle byla ta očekávaná akce?

Vážení diváci, čitatelé těchto stránek, dovolte mi, abych jako ředitel Jihočeského divadla reagoval na některé vaše ohlasy související s posledními dvěma premiérami činoherního souboru. Rozumím tomu, že řada z vás je zaskočena jistou drsností verbální i formální některých našich inscenací. Bohužel i divadlo odráží svět, ve kterém žijeme, a použije-li ono některých extrémních inscenačních prostředků, pokud nejsou hloupě samoúčelné, chce tím upozornit možná právě na to, jak se lidi k sobě brutálně chovají, i když vůbec nejsou příslušníky asociálních skupin. Veřejná i skrytá manipulace, duševní i verbální šikana z oblasti různých workshopů, školení a tréningových campů jsou možná mnohým lidem „zvenku“ utajena, ale nikoli proto, že neexistují. Je to velmi tvrdá realita nejrůznějších podniků a firem, kterým se, pravda, tvrdými prostředky vysmívá autor hořké komedie Kdo je tady ředitel. Komedie, která slavila úspěchy na mnoha jevištích světa. Je důvod ji neuvádět? Poslední premiéra Utěšitel je naopak z dílny domácích autorů Martina Glasera a Olgy Šubrtové. Autorů velmi úspěšných her Tři mušketýři, Ženy Jindřicha VIII., Muž sedmi sester. Hrají se dlouhou řadu let a jsou pořád vyprodaná. Desetitisíce diváků z těchto představení odešlo rozesmátých a spokojených. V jejich dvojici má Jihočeské divadlo velmi výrazné osobnosti, které patří k výrazným osobnostem českého divadla. Mrzí mne, že když tato velmi schopná autorská dvojice zvolí vážné téma, kterým se chce vyrovnat s vůbec ne příznivými vlastnostmi dnešní doby, je na tuto hru i její autory brán některými diváky tak nekompromisní metr. A inscenaci jsou vytýkány některé chyby, které tam ani nejsou. Tato inscenace není vůbec plytká, režie není špatná a výsledek už vůbec ne. Můžeme mít samozřejmě jakýkoli názor, pozitivní i negativní, ale měli bychom se snažit být objektivní. Některé ohlasy takovými jsou, některé, bohužel nikoli. Budeme-li o hře hlouběji přemýšlet, zjistíme, že v ní je celá řada motivů i témat, která jsou odrazem naší doby, lidí v ní i vztahů mezi nimi. I proto tuto hru otiskuje v těchto dnech jediný český teatrologický časopis DISK, nad kterým bdí významní čeští teatrologové, kterých už mnoho nezbývá. Upozorňuji teatrologové nikoli kritici a recenzenti. Považují tuto hru za jednu z těch zajímavých, která v současnosti byla napsána. Budeme-li se vyhýbat inscenování her současných českých autorů pro jejich zdánlivé obsahové nebo formální nedostatky, nebude důvod, aby české hry vůbec někdo psal. A řemeslná schopnost autorů uchopovat naší existenci a přenášet ji na jeviště se bude nadále ztrácet. Opakuji... nadále. Protože tento proces probíhá. I z tohoto faktu plynou divadlům jejich kulturní závazky. Tolik pár slov k ředě vašich ohlasů. Těm, kteří kritizují přemíru vulgarit, rozumím a souhlasím s vámi. Mrzí mne, že vulgarita v naší době natolik zdomácněla, že se jí současná dramatika velmi těžko vyhýbá. Bereme si ale tuto připomínku k srdci a v repertoáru v příští sezóně se budeme snažit tuto rovinu současného života co nejvíce potlačit. I rozumím pocitům diváků, kteří nalezli v poslední době v repertoáru našeho divadla tolik vážných a smutných témat. Očištění, Vajgl, Komunismus... Utěšitel. I toto zřetězení jistě může způsobit jistou „únavu“ ale i citlivost na formální stránku. Citlivě to vnímáme a i při své upřímné snaze být pravdiví vůči své době, se budeme snažit být i milosrdní vůči vám, našim divákům, kterých si velmi vážíme a vůbec nám není jedno, odcházíte-li z některých našich představení nespokojeni. Budeme se o to snažit i když je velmi těžké, má-li se současné umění vytvářet poctivé a nezkreslené. Uvědomme si, prosím, že každá doba má dvě tváře. Na jedné je vtip a lehkost komedií Oscara Wilda a na druhé je zoufalé zvolání Nitzscheho „Bůh je mrtev“, či Dostojevského „Vše je dovoleno“... Jsou to vždy dvě strany jedné mince, jedné doby. A na hraně dotyku balancuje umělec, snažící se tento časoprostor pravdivě zachytit, o něm pravdivě hovořit a klást mnohdy bolestivé otázky.

Dobrý den pane Glasere, pane řediteli, dobrý den všem členům činohry. Jsem Vaší dlouholetou divačkou, nestraníce žádnému z Vašich žánrů. Ačkoli přeci jen, mé srdeční preference měla vždy činohra. Od shlédnutí posledních představení Kdo je tady ředitel a Utěšitel toto již neplatí. Řečeno Vaší divadelní řečí, slovem, které zní z prken, jenž mají znamenat svět... "jděte to prdele, kurva, s takovými inscenacemi, kde se bleje jedna emoce za druhou do diváků jež jsou vydáni napospas egoismu a sebestřednosti pana Glasera." Sleduji yývoj a změny v divadle skutečně mnoho let. S nástupem pana Glasera jsem byla zvědavá na nový přínost a pohled, ale sleduji jen emoce a bolest. Na představení jsem přivedla své děti a jejich kamarády - studenty střední školy. Jak s nimi rozebírat představení - když první nač reagovali byla sprostota a vulgarismus projevu, který slyšely z úst herců. Myslím si, že poselství divadla jako instituce je  jiné. Je mi stydno brát děti na podobná představení. Není pro mne radostí jít na představení a prožívat přesně to, čím jsem ovlivňována ve zpravodajství a běžném životě. NAOPAK CÍTÍM JAKO TRAPNÉ A POVRCHNÍ, ŽE SE AUTOŘI INSCENACE ODVOLÁVAJÍ K REALITĚ, KTERÁ JE STEJNÁ. Pouze kopírují  dobu a relitu bez poselství a přesahu. Je to ubohé a smutné! Pane řediteli co s tím budete dělat? Jak dlouho ještě dovolíte šéfovi činohry předvátět tvůj egoismus bez umělecké kvality? Pane Glasere, opravdu věřím, že umíte rozdávat radost a Váš um a profesinalitu můžeme posoudit i v inscenacích, které nás povznesou, pohladí a rozesmějí. Věřím divadlu a jeho poslání, chci věřit i Jihočeskému divadlu a moc si přeji změnu a obrat k radosti. Emocí a intoušského pojetí reality máme v TV novinách dost. S velkou důvěrou v přijetí mé zpovědi Vaše

Vážená činohro, z páteční premiěry Utěšitele, jsem opět odcházela neuvěřitelně zklamána a obávám se, vzhledem k tomu, co jsem slyšela u šaten, jsem nebyla jediná. Vůbec nechápu, proč tak kvalitní lidi - herce - ubíjíte v takto nesmyslných a hlavně podle mého názoru, špatně napsaných her, tzv. o ničem, nemá to spád, nemá to nic, scéna je jedinou zajímavou věcí, čímž neříkám, že úchvatnou. Po této inscenaci jsem se rozhodla, že do divadla tímto přestávám chodit, protože divadlo miluju a nechci už docházet na podprůměrné hry s podprůměrným textem a podprůměrnou režií. Již po premiéře hry Kdo je tady ředitel, jsem odcházela ve velkých rozpacích a velmi zklamaná a jen mě překvapuje, že po reakcích diváků, které pravidelně čtu na vašich webových stránkách, ještě nasazujete takto ubohý repertoár. Je mi to moc líto, protože na činohru pravidelně chodím již mnoho let, ale těchto her, plných fekálií, už je prostě moc a to se nebráním modernosti, naopak. Hra, ve které se kolega viditelně pozvrací a následně ho jiní dva kolegové na jevišti pomočí, to je opravdu nechutné a nevkusné. Mrzí mě, že pan režisér nedokázal tyto věci vyjádřit jiným způsobem. Moc mě mrzí, že musím psát právě toto, ale tímto bych se chtěla s činohrou rozloučit a popřát mnoho štěstí a rozumu do budoucna a děkuji hercům za statečnost v páteční premiéře. Snad někdy opět nashledanou.

Dobrý den, dnes dopoledne jsem se studenty ČAG navštívila veřejnou generální zkoušku hry Utěšitel. Chtěla bych za všechny moc poděkovat. Napíšu-li, že se studentům hra velmi líbila, připadá mi to jako klišé. Za mnohem cennější považuji fakt, že mezi sebou o hře živě diskutovali, rozebírali jednotlivé osoby, jejich jednání, a to už cestou z divadla!!  Dokonce se ptali, zda je možné koupit ještě lístky na zítřejší premiéru, protože by jednak chtěli jít s rodiči a jednak hercům za předvedený výkon konečně zatleskat. :-)) Za sebe bych chtěla poděkovat za milé pozvání. Škoda, že generálek není za rok více. Rádi bychom se stali jejich pravidelnými návštěvníky. Vyřiďte prosím naše poděkování panu režisérovi za nápaditost při ztvárnění a všem hercům za skvělé herecké výkony. Věřím, že pan Hruška se v závěrečné scéně vážněji nezranil a že zítra bude na premiéře ve skvělé kondici.Tak přeji - zlomte vaz!!! Srdečně zdravím.

Nás diváky, kteří Vás máme rádi, lze šálit - často i ošálit - , ale nelze nás oklamat. Takže -   z k l a m á n í  -  .  Bylo nám troch líto herců. Zdálo se jakoby  nevěděli co mají hrát. Do nekonečna opakované od obou hlavních protagonistů "Omlouvám se, omlouvám se." A "Promiňte, promiňte." - bylo jen třešničkou na dortu nepodařeného scénáře a režie. Pohnutí mysli hlavního hrdiny vycházejícího z rozpustilého rodinného zázemí /viz tři tetičky/ nelze vystopovat  jeho dramatické selhání /rozhazování svých úspor na veřejnosti a ztráta úsudku/ . Vykreslení důvodů takového jednání sklouzlo po povrchu a nepřesvědčilo. Drobné sugestivně podané mezihry odvedly diváka příliš daleko od hlavní dějové linky /viz krásně zahraný skeč s močením na balkóně, velmi přesvědčivě zahraný bezdomovec, nebo nedůležitá postava, která sugestivně ráčkujíc strhává na sebe takovou pozornost, že divák zapomene na problémy hlavního hrdiny pokud nějaké postřehl/. Držíme Vám však palce a těšíme se na další povedenější představení.