Jaroslav Hurt

Jaroslav Hurt (1877 - 1959), významná tvůrčí osobnost poválečné etapy JD - herec, režisér a umělecký ředitel (1945/46 až 1946/47), do sezóny 1949/50 člen souboru činohry.

Jaroslav Hurt je divadelníkem z kvapilovské herecké generace spoluvytvářející dějiny českého profesionálního divadla 1. poloviny 20. století. V období 1905 - 1925 byl členem hereckého souboru ND v Praze, kde po odchodu Jaroslava Kvapila do státních služeb převzal i vedení činohry (1919 - 21). Výrazná je i jeho činnost pedagogická: jako lektor řečnictví působil na právnické fakultě UK (1926 - 34) a souběžně i profesor herectví na dramatickém oddělení Konzervatoře Praha. OD r. 1927 se uplatnil i v Československém rozhlase (1932 - 1939 jako šéfrežisér). Pětiletí jeho poválečného působení přineslo JD tak nejen hrdého, houževnatého umělce a dobrého psychologa, ale především herce se vznosným gestem a precizní artikulací. Jako režisér se věnoval zejména české a ruské klasice, jako herec se rozloučil s JD rolí profesora Položajeva v tehdy populární sovětské hře Neklidné stáří (1950), v inscenaci Stroupežnického Našich furiantů (1958, rež. M. Fridrich) vytvořil ještě pohostinsky postavu dědečka Dubského.

Nejvýznamnější inscenace v JD:
K. Čapek - Matka, J. K. Tyl - Paličova dcera, A. V. Suchovo-Kobylin - Svatba Krečinského, V. Dyk - Posel

Odkazy a literatura:
Národní divadlo a jeho předchůdci, Academia Praha 1988