Áda Šmíd

Zpívat se učil v době, kdy působil v Záhřebu jako obchodní korespondent. V roce 1924 přijal angažmá v operním sboru Jihočeského divadla. Další zkušenosti získával v divadle v Jihlavě, Hradci Králové, Pardubicích. Do Českých Budějovic se vrátil jako herec, operetní sólista i režisér (1931-45). Rok působil v Národním divadle v Brně, v Plzni byl v r. 1947 jmenován šéfem operety a důvodem jeho odchodu byl kritický rok 1948. V r. 1954 se stal šéfem operety Jihočeského divadla (1954-59); režíroval též opery - např. Prodanou nevěstu, Jakobína a Madame Butterfly. Jako herec zůstal V Českých Budějovicích se svou ženou Věrou Šmídovou, herečkou a nápovědkou až do důchodu.

Dobrosrdečnost vyzařovala z celého jeho zjevu včetně svatozáře bílých vlasů. Byl to velmi pozitivní člověk. Upřímností a srdečností se vyznačovaly i jeho postavy, které hrál v činohře. Mlynář v Lucerně, Šťastlivec v Ostrovského komedii Les, Blume ve Veselých paničkách windsorských, úspěch slavil v pomilováníhodném Kalafunovi ve Strakonickém dudákovi. V Offenbachově operetě Orfeus v podsvětí byl Jupiterem, Josefem Švejkem v Křičkově zpěvohře (Věra Šmídová paní Műllerovou).

Spontánnost a opravdovost jevištního projevu i smysl pro humor zdědila určitě i jeho úspěšná vnučka Bára Hrzánová.

Áda Šmíd režíroval velmi osobitým způsobem. Nikdy nezvyšoval hlas, nekřičel. Jakousi dohodou řešil propletené situace s velmi osobitými operetními sólisty i sborem. Neodmyslitelně k němu patřila jeho žena Věra. Za mlada tanečnice, v JD napůl herečka, později nápovědka. Nikdo by asi nedával ty dva lidi dohromady. Áda – klidný, usměvavý. Věra – naprostý ďábel, běs. Její hluboký hlas by mohl závidět každý basista. Na každého vyřvala i nepříjemnou pravdu. Ale tak, že se nikdo neurazil. Nepředstavitelný smíšek. I na jevišti. Režisér Miroslav Macháček si ji vždycky do nějaké postavy obsadil. Věděl asi moc dobře proč. Její hlas, její projev byl inspirující pro všechny na jevišti. Pokud byla Věra na scéně, nevznikla tam nuda. A její napovídání? Když měl herec opravdu „okno“, Věra použila pantomimu, vstala a text zatančila. Ubožák sice text řekl, ale všichni na jevišti řvali smíchy. My, začínající a nezkušení, jsme u Šmídů vždycky našli útočiště. Ve dne i v noci. Na žal, na průšvih tam vždycky byl guláš, cmunda nebo zelňák. A buď vynadání nebo pohlazení. Byla tam Věra, Áda, babička Málinka a jednu dobu se motala pod nohama malinká Bára Hrzánová. V tom malém bytě byla vždycky pohoda, pochopení, které nezkušený herec tolik potřebuje.

Hana Bauerová