Plakát k představení
Foto Honza Sakař, grafický design Marek Vácha
Marie Fajtová
sopranistka / Opera/ Repertoár - archiv
20. 10. 2017
11. 3. 2016
6. 12. 2014
2. 12. 2011
Marie Fajtová / Z médií
Sopranistka Marie Fajtová, sólistka Opery Národního divadla v Praze, vystudovala na Pražské konzervatoři hru na klavír (1992–1998) a poté operní zpěv u profesora Jiřího Kotouče (1998–2003). V současnosti se zdokonaluje rovněž u americké sopranistky Nancy Henninger. V roce 2004 se stala finalistkou Mezinárodní pěvecké soutěže Antonína Dvořáka, kde obdržela cenu Symfonického orchestru hl. m. Prahy FOK. V roce 2008 získala hlavní cenu v Mezinárodní pěvecké soutěži Barbary Hendricks ve Štrasburku.
V sezoně 2005/2006 byla členkou Divadla J. K. Tyla v Plzni, kde ztvárnila Norinu (Donizetti: Don Pasquale) a Fiordiligi (Mozart: Così fan tutte). Od sezony 2006/2007 je sólistkou Opery Národního divadla v Praze. Zde do svého repertoáru přidala další velké role, jako jsou Mozartova Donna Elvíra a Donna Anna (Don Giovanni), Zuzanka a Hraběnka (Figarova svatba), Pamina (Kouzelná flétna) a Arminda (La finta giardiniera) nebo Violetta (Verdi: La traviata), Frasquita (Bizet: Carmen), Armida (Händel: Rinaldo), Adina (Donizetti: Nápoj lásky), Antonia (Offenbach: Hoffmannovy povídky), Penelope (Britten: Gloriana), Eurydika (Gluck: Orfeus a Eurydika), Karolina (Smetana: Dvě vdovy) či Belliniho Norma. V letech 2007-2011 hostovala ve Státní opeře Praha (Violetta).
V zahraničí se představila při turné Národního divadla v Japonsku jako Zuzanka a Pamina, dále jako Violetta v německém Regensburgu a Mannheimu a v Estonské národní opeře v Tallinnu, jako Markéta (Gounod: Faust) ve Finské národní opeře a Estonské národní opeře. V titulní roli Pergolesiho opery La serva padrona účinkovala ve Finsku a ve Francii. S inscenací Opery Národního divadla Rinaldo úspěšně hostovala ve francouzském Caen, Rennes, v Lucemburku a v L’Opéra Royal de Versailles. Jako Mozartova Donna Anna účinkovala na podzim 2015 v Teatro Verdi v Terstu.
Významnou součást jejího uměleckého působení tvoří barokní hudba, především ve spolupráci se soubory Capella Regia Praha, Collegium Marianum, Collegium 1704 a Camerata Nova. V roce 2006 vytvořila titulní roli v Händelově Alcině pro festival ve Valticích a na Mezinárodním hudebním festivalu Český Krumlov zpívala Serpinu v La serva padrona. Vystoupila také jako Angelica (Vivaldi: Orlando furioso) a Agenore (Bononcini: Astarto) a na MHF Pražské jaro 2004 se představila jako Primislao v barokním pasticciu Praga nascente da Libussa e Primislao. V roce 2014 vystoupila na Pražském jaru opět; spolu s Wihanovým kvartetem přednesla skladbu významného soudobého autora Jana Klusáka La jolie rousse.
Koncertně vystupuje mj. s Českou filharmonií, PKF, PKO, Symfonickým orchestrem hl. m. Prahy FOK a dalšími. Spolupracovala s významnými dirigenty, jako jsou Jiří Bělohlávek, Jiří Kout, Tomáš Netopil, Asher Fish, Michel Schwierczewski, Ondrej Lenárd, Charles Olivieri Munroe, Enrico Dovico, Kari Tikka a Gianluigi Gelmetti. Koncertovala v mnoha evropských zemích (Španělsko, Polsko, Německo, Nizozemí ad.), v Japonsku, Vietnamu, Tchaj-wanu, Bruneji, Koreji, Malajsii, Thajsku i v africké Ceutě.
V roce 2009 vydala firma Arco Diva písňové album Pensive Songs (K. Slavický, A. Dvořák, B. Martinů, R. Strauss). Podílela se na mezinárodně oceněné nahrávce Serenaty ZWV 177 Il diamante Jana Dismase Zelenky (Nibiru, 2009).
Marie Fajtová / Z vašich ohlasů
La traviata, 26. 10. 2017
La traviata. Ztracená, která se v dnešním operním světě neztratí. Další představení, které svým netradičním režijním uchopením boří konzervativní představy o provádění tohoto díla. Zdánlivě jednoduchá až sterilní scéna otevírá prostor k hmatatelnosti všech přítomných emocí. Nadčasová Verdiho hudba, měkce znějící orchestr s vynikající dechovou sekcí a solidní pěvecké výkony sólistů na jevišti. Zejména Germont Alexandra Beně i Svatopluka Sema a též Violetta Marie Fajtové snesou možná až evropská měřítka. Třikrát bravo ! Scéně dominující vana evokující vězení, ostrov niterných jistot či symbol očisty všeho, tedy i citů ve kterých lze se koupat i utonout. Hra rafinovaných symbolů, dokonalé svícení scény a precizní výkony vedlejších postav a sboristů nenechávají diváka chladným. Přesně odměřovaným tempem vše spěje do smutného finále. Smrt je všudypřítomná a tak jako i v našich životech, bere předčasně a to i tehdy, když vysvobozuje z utrpení. Ještě chvíli pro lásku chtěl by vyprosit si každý. Českobudějovická La traviata je cituplným a žádoucím vytržením z dnešní hektické doby, která spoustu lidí nutí opravdové emoce spíše skrývat. Z tohoto představení si jich vnímavý divák může odnést tolik, kolik jen unese a dost možná, že alespoň na chvíli je posílen hledět na současný svět jinýma očima. Citlivěji, srdcem. Bylo to silné a krásné, děkuji všem ! Mohu jenom doporučit. Opakování žádoucí, citlivější nezapomenou kapesníky!.
Jaroslav Strnad
Vážení návštěvníci webových stránek Jihočeského divadla, upozorňujeme, že anonymní ohlasy a ohlasy obsahující vulgarismy nebudou na našich stránkách zveřejňovány!
