Marta Záhorová

Po soukromých studiích u Niny Balcarové v Brně hrála v divadelních společnostech Františka Langa, L. Žďárského-Brycha, F. Koprolina, M. Šolcové, N. Švece. V roce 1945 se stala členkou divadla v Č. Budějovicích, kde se úspěšně představila postavou dohazovačky v Ženitbě. Po krátkém angažmá v SND v Opavě se vrátila do Č. Budějovic (1947-55), tři sezóny působila v Divadle pracujících v Gottwaldově, aby pak od roku 1959 do 1972 zůstala věrná Jihočeskému divadlu a po odchodu do důchodu pohostinsky hrála i nadále na jeho jevišti.

Už svým důstojným zjevem byla předurčena pro postavy vážné, dramatické. Ostře řezané rysy tváře, energická gesta, altový hlas. Chůva v Princezně Pampelišce, Máma v Hrozince na slunci, Bába v Lucerně, Lízalka v Maryše, Doktorka von Zahnd ve Fyzicích. Matku v Čapkově hře vybavila vnitřní silou a nefalešným patosem. S velkou chutí a smyslem pro komedii hrála Mastílkovou ve Fidlovačce, Slečnu Peticktonovou ve Lhářce, Veroniku v Jedenáctém přikázání, Elli ve Třech dámách s pistolí.

Její výrazné tváře využil několikrát také film (Neklidnou hladinou), často stála před mikrofonem v rozhlase.

Marta Záhorová měla na jevišti přirozenou autoritu, byla kolegyní přátelskou, která nezkazila žádnou legraci. Manželka scénografa Joana Brehmse.