Věra Krpálková

Věra Krpálková (11.9.1934 – 11.11.1997) po absolvování DAMU nastoupila v r. 1954 do Divadla pracujících v Gottwaldově, v r.1957 přijala angažmá v Jihočeském divadle a s roční přestávkou v Západočeském divadle v Chebu (1961-62) zde hrála až do konce svého života.

Na jevišti JD vytvořila mnoho velkých rolí, které odpovídaly jejímu hereckému talentu. Díky jemu se vyrovnala i přes svůj zvláštně zastřený hlas s postavami naivek (Kristina v Našich furiantech) i mladých dívek (Hanka v Příliš štědrém večeru, Irina ve Třech sestrách, Helena ve Snu noci svatojánské). Především vynikla v dramatických postavách, jako byla např. Maryša, Vojnarka, Vittorie v Merlově Bílém ďáblu, Královna v Hamletovi nebo Mary Tyronová v Cestě dlouhého dne do noci E. O´Neilla.

Věra Krpálková byla herečka s mimořádným emocionálním nábojem a dokonalým hereckým instinktem. Citové zázemí jejích postav vždycky našlo cestu k divákům. Hrála s obrovským nasazením, jak říkají herci „jakoby šlo o život“. Jeviště jí bylo vším a pomohlo ji převést přes velkou osobní tragédii. Byla herečkou, která respektovala režiséry a s jejich pomocí vytvořila mnoho postav, na které se nezapomíná: Helena (R.U.R.), Karola (Sestup Orfeův), Blanche (Tramvaj do stanice Touha), Genoveva (Dům se sedmi balkony), Matka Kuráž. Svůj temperament a smysl pro humor uplatnila v komediích:  Plajznerka (Dalskabáty), Paní Vodičková (Veselé paničky windsorské), Crevetta (Dáma od Maxima), Paní Marjánka v Tylově stejnojmenné hře, Klásková v Lucerně, Klára a Josefina v Hubačových komediích (Dům na nebesích, Generálka), Lady Bracknellová (Jak je důležité míti Filipa). Za svůj herecký život vytvořila více než pět desítek rolí, byla zvyklá, že inscenace navazovala na další; tak tomu bylo i v posledním roce jejího života, kdy hrála Královnu v Tomáši Becketovi a paní Duperriovou v současné francouzské hře Králík, králíček.