Josef Kaňkovský

herec / Činohra
 

/ Repertoár - archiv

21. 11. 1971
18. 9. 1971
7. 2. 1971
20. 11. 1970
11. 10. 1970
9. 5. 1970
18. 1. 1970
30. 11. 1969
22. 3. 1969
3. 11. 1968
6. 7. 1968
8. 6. 1968
14. 4. 1968
24. 1. 1968
6. 11. 1967
28. 10. 1967
19. 3. 1967
5. 2. 1967
20. 11. 1966
30. 4. 1966
19. 2. 1966
9. 1. 1966
1. 1. 1966
11. 11. 1965
12. 6. 1965
8. 5. 1965
21. 2. 1965
11. 2. 1965
22. 11. 1964
25. 3. 1964
12. 1. 1964
24. 11. 1963
15. 6. 1963
8. 5. 1963
17. 3. 1963
27. 1. 1963
18. 11. 1962
23. 6. 1962
14. 4. 1962
10. 2. 1962
8. 12. 1961
17. 6. 1961
7. 5. 1961
11. 2. 1961
10. 12. 1960
5. 11. 1960
1. 10. 1960
14. 5. 1960
24. 2. 1960
13. 12. 1959
12. 12. 1959
19. 11. 1959
9. 10. 1959
28. 8. 1959
6. 6. 1959
11. 4. 1959
12. 12. 1958
22. 11. 1958
6. 9. 1958
9. 5. 1958
24. 2. 1958
18. 1. 1958
21. 7. 1957
1. 6. 1957
26. 4. 1957
9. 3. 1957
12. 1. 1957
6. 11. 1956
9. 9. 1956
12. 4. 1956
11. 3. 1956
20. 12. 1955
11. 11. 1955
8. 5. 1955
13. 3. 1955
8. 1. 1955
7. 11. 1954
11. 9. 1954
19. 5. 1954
28. 2. 1954
6. 12. 1953
18. 10. 1953
6. 9. 1953
12. 4. 1953

Josef Kaňkovský (4.4.1913 - 6.7.1972) svou hereckou dráhu začínal v roce 1928 u kočovných divadelních společností (J.Bittl, Z.Melíšek, J.Burda); v roce 1942 získal koncesi na svou vlastní společnost, kterou udržel až do roku 1945. Potom hrál v oblastních divadlech v Ústí n.L., v Mostě, v Teplicích, Státním divadle v Brně a od roku 1951 v Českých Budějovicích. Na jednu sezónu odešel do Teplic (1957). V r.1958 se vrátil do Jihočeského divadla, ve kterém jako host hrál i po odchodu do důchodu.

Herec charakterní tváře i nezaměnitelného charakterního hlasu. I proto byl často obsazován do velkých rolí v rozhlasových činohrách. V dramatických hrách vytvářel postavy s velkou znalostí lidských povah a s jakýmsi člověčím tajemstvím. Jago v Othellovi, Polonius v Hamletovi, Kreon v Antigoně, Courvoisier ve Hře o lásce a smrti, Smrťák v Konci masopustu, Profesor v Loupežníkovi, Plukovník Brecker v Půlnoční mši, Beutler zv.Newton v Dűrrenmattových Fyzicích…těch rolí bylo daleko více. Lidové postavy hrál s jemným humorem a lehkou ironií (Dubský v Našich furiantech). Byl spolehlivým představitelem postav v komediích, který ctil její zákony i rytmus konverzačních her (Klapáček ve Svatbě sňatkového podvodníka, Volpone v Jonsonově hře, Komentátor a tím i představitel řady postav ve Třech mušketýrech, Císař Rudolf II. v Golemovi V+W.) Respektoval režiséra, sám byl několikrát režisérem (např. Wernerovy hry Lidé na kře).

V 60. letech hrál  větší role ve filmu (např. Škola hříšníků) a v televizi (Asál).