Růžena Nováková

Růžena Nováková (14.12. 1899 - 2.8. 1984) se narodila v herecké rodině. Otec Oldřich Svoboda byl významným hercem a režisérem, matka Marie Svobodová oblíbenou herečkou. Sestra Anna, později Letenská, začala hrát též v Jihočeském divadle, pak se stala členkou Městského divadla na Vinohradech, účinkovala v mnoha českých filmech. V roce 1942 byla nacisty popravena.

Marie Svobodová své osmdesátiny oslavila na jevišti Jihočeského divadla v roli Růženky ve Šrámkově Létu, následovalo její hostování v Národním divadle (Havlová v Jiráskově Samotě) a v JD titulní role  Babičky  B. Němcové. Stará paní byla na zkoušky připravena nejen technicky, ale i s pochopením vnitřního obsahu role. Méně pilné kolegy bez rozpaků napomenula.

Růžena Nováková měla rozhodně po svých hereckých předcích co podědit. Herecké začátky prožila v divadelní společnosti Sukové-Kramuelové (1918-21), pak se celá rodina stala hlavní oporou Jihočeského národního divadla (1921-26). Následovalo Městské divadlo v Kladně (1926-28), Tylovo divadlo v Nuslích (1929-31), rok v pražské Uranii a od roku 1933 JND, se kterým prožila jeho umělecký vzestup i dramatické válečné roky. Hrála významné role např. titulní roli v Devalově hře Marie milostnice, Vojnarku v Jiráskově hře, Hejtmanku v Revizorovi. Po násilném uzavření divadla působila ve Větrníku v Praze. Jako herečka se vrátila do Českých Budějovic v květnu 1945 a nastudovala titulní roli v Gorkého hře Vassa Železnovová.  Jihočeskému divadlu zůstala věrná až do odchodu do důchodu (1972). Na jeho jevišti vytvořila mnoho výrazných postav, jmenujme alespoň Olgu ve Třech sestrách, Emilii v Macháčkově inscenaci Othella, Kordulu, později Rosavu ve Strakonickém dudákovi, Nyolu v Radúzi a Mahuleně. S hereckým citem dokázala přejít ke starším postavám jako byla např.Strunová v Hrubínově Kříšťálové noci,  Ludmila v Tylově Drahomíře, Chůva v Romeovi a Julii i s lehkostí ovládnout jeviště komickou figurou (Paní Čiperná ve Veselých paničkách windsorských).

Růženka! Oslovovali ji tak všichni v divadle i v rodině. Se vší úctou k její herecké i člověčí osobnosti. Nebylo to patrně náhodou. Měla někde uvnitř do pozdního stáří ukrytou tu divokou mladou holku. Na zkoušky byla dokonale připravena a byla příkladem kázně pro všechny mladé kolegy. Měla bystré nohy, energii na rozdávání, zahrála i nejztřeštěnější nápady režisérů. V titulní roli Tvrdohlavé ženy na Krumlově před otáčivým hledištěm uběhla během zkoušek a představení „sto jarních kilometrů“, jak jsme žertem říkali. Se stejným zaujetím a vášní hrála matku i v Ibsenově Peer Gyntovi. Mimořádný smysl pro humor používala nejen v řadě rolí, ale i v občanských postojích. Často způsobila mnoho vrásek na čele šéfa i ředitele, kteří to museli za Růženku „vyžehlit“. Byla skromná a pomohla v hereckých i soukromých starostech.

Růženka! Příklad herecké i lidské osobnosti pro budoucí generace.

Hana Bauerová