Otto Hradecký

šéf činohry, herec / Činohra
 

/ Repertoár - archiv

12. 2. 1982
3. 6. 1981
3. 4. 1981
13. 2. 1981
25. 4. 1980
22. 2. 1980
18. 1. 1980
20. 4. 1979
2. 3. 1979
5. 1. 1979
20. 10. 1978
17. 3. 1978
18. 1. 1978
12. 11. 1977
20. 5. 1977
18. 3. 1977
29. 10. 1976
21. 5. 1976
19. 3. 1976
18. 11. 1975
5. 5. 1975
7. 3. 1975
28. 1. 1975
28. 11. 1974
22. 11. 1974
15. 3. 1974
18. 1. 1974
23. 11. 1973
27. 4. 1973
16. 3. 1973
19. 1. 1973
3. 11. 1972
30. 4. 1972
5. 3. 1972
9. 1. 1972
21. 11. 1971
18. 9. 1971
14. 3. 1971
7. 2. 1971
6. 12. 1970
11. 10. 1970
9. 5. 1970
18. 1. 1970
30. 11. 1969
9. 3. 1969
28. 11. 1968
7. 8. 1968
26. 5. 1968
14. 4. 1968
24. 1. 1968
26. 11. 1967
28. 10. 1967
11. 7. 1967
14. 5. 1967
2. 4. 1967
19. 3. 1967
5. 2. 1967
4. 12. 1966
23. 10. 1966
11. 6. 1966
17. 4. 1966
6. 3. 1966
9. 1. 1966
6. 11. 1965
12. 6. 1965
5. 5. 1965
14. 3. 1965
14. 11. 1964
13. 6. 1964
31. 5. 1964
25. 3. 1964
12. 1. 1964
24. 11. 1963
15. 6. 1963
8. 5. 1963
17. 3. 1963
27. 1. 1963
6. 11. 1962
16. 6. 1962
29. 4. 1962
14. 4. 1962
23. 2. 1962
8. 12. 1961
17. 6. 1961
13. 5. 1961
10. 12. 1960
1. 10. 1960
14. 5. 1960
24. 2. 1960
12. 12. 1959
19. 11. 1959
9. 10. 1959
21. 8. 1959
6. 6. 1959
11. 4. 1959
12. 12. 1958
4. 10. 1958
22. 6. 1958
9. 5. 1958
19. 4. 1958
24. 2. 1958
18. 1. 1958
6. 11. 1957
21. 7. 1957
1. 6. 1957
26. 4. 1957
9. 3. 1957
12. 1. 1957
6. 11. 1956
9. 9. 1956
12. 4. 1956
11. 11. 1955
22. 10. 1955
1. 6. 1955
8. 5. 1955
13. 3. 1955
8. 1. 1955
19. 12. 1954
7. 11. 1954
11. 9. 1954
19. 5. 1954
28. 2. 1954
6. 11. 1953
6. 9. 1953
12. 4. 1953

Otto Hradecký (1920 - 1991), člen uměleckého souboru činohry JD v sezónách 1946/47 až 1982/83 (jako herec a příležitostný režisér), v sezónách 1970/71 až 1979/80 jako umělecký šéf činohry.

Umělecké působení jedné z nejvýraznějších hereckých osobností souboru činohry JD je zároveň pestrou kronikou různých epoch poválečného vývoje českého divadla. Představitel mužných typů, ostře řezaných charakterů vládnoucí i charakteristickým hlasovým projevem, proslul nejen jako shakespearovský herec (Shylock,Lear, Malvolio, Klaudius, bratr Vavřinec, Prubík), ale byl i vyhledávaným představitelem rolí v českém klasickém repertoáru (Vrchní a Vojnar v Jiráskových dramatech Lucerna a Vojnarka, Dr. Kolenatý v Čapkově Věci Makropulos, Vydřiduška v Tylově Tvrdohlavé ženě aj.) V Macháčkových režiích proslul zejména jako Jan Žižka ve stejnojmenném dramatu J. K. Tyla, Famusov v Gribojedově Hoři v rozumu, ale byl také vynikajícím Johnem Gabriele Borkmanem z Ibsenovy tragédie. Jako režisér připravil Shakespearovu komedii Mnoho povyku pro nic, s spěchem provedenou i před Otáčivým hledištěm v Českém Krumlově, Čapkovu hru R.U.R. a současnou českou komedii Napoleon z Doubku J. Sypala. Rovněž na stříbrném plátně v průběhu let vytvořil galerii postav i postaviček, za všechny jmenujme Vojenského lékaře a Hejtmana Ságnera ve dvoudílném přepisu Osudy dobrého vojáka Švejka rež. Karla Steklého či německého krále Konráda II. Franckého z TV inscenace Břetislav a Jitka (1974).

Další významné inscenace v JD
P. Kováčik - Krčma pod zeleným stromem, A. P. Čechov - Višňový sad, A. N. Ostrovskij - Les, G. Górin - Thyl Ullenspiegel, E. Rostand - Cyrano z Bergeracu, G. Weissenborn - Ztracená tvář

Odkazy a literatura
Česká divadla - encyklopedie divadelních souborů, DÚ Praha 2000



 



Josefina / Otto Hradecký, Jana Vasmutová / foto Bohuslava Maříková