Vladimír Janura

Vladimír Janura (20.11.1923 - 20.10.1982), v r. 1945 začal hrát v Divadelním kolektivu Raketa, ale zanedlouho se stal členem Východočeského divadla v Pardubicích (1945-1951), kde mu několikrát byla svěřena též režie. V letech 1951-53  působil v Severočeském divadle v Liberci. V roce 1953 mu režisér Miroslav Macháček nabídl angažmá do Jihočeského divadla, kde zůstal až do důchodu. S ním také nastudoval hned z počátku velké role (Titta Nane v Poprasku na laguně, Theseus ve Snu noci svatojánské, Václav IV. v Žižkovi z Trocnova). Vláďa Janura, kus chlapa na jevišti, který uměl zahrát krále, pantáty i ušlápnuté manžílky. V každé hře se pro něj našla role, kterou zahrál úspěšně. Bláha v Našich furiantech, Dvořan v Lucerně, Rytíř Tobiáš ve Večeru tříkrálovém, Abbé Roch v Rozmarném létu, Huppert v Nočním hostu, Domovník Sedláček v Majitelích klíčů, Brown v Žebrácké opeře, Král v Hamletovi, Hrabě z Kentu v Králi Learovi, Sganarelle v Don Juanovi, Joe Keller ve hře Všichni moji synové, Solfernus v Hrátkách s čertem… v hereckém souboru bylo jeho místo nezastupitelné. Patřil pro svůj výrazný a osobitý projev mezi přední členy souboru.

Vytvořil několik menších rolí ve filmu (Partyzán, 1956). Často účinkoval v rozhlase.

Jeho žena Jiřina Janurová byla v JD dlouholetou inspicientkou, dcera Šárka Kavanová byla herečkou v Malém divadle.