Kristina Taberyová

Říká se, že divadlo je uměním okamžiku a umírá s poslední oponou. O jeho tvůrcích to neplatí tak úplně bezezbytku, i když jevištní prkna vyměnili za ta nebeská, jsou-li tam nějaká.
Od 19. ledna 2023 dlí na těch druhých režisérka Kristina Taberyová. Jako nejmladší dcera herce Zdeňka Štěpánka a sestra herců Martina, Petra a Jany Štěpánkových přišla na svět 24.7.1951 v Železné Rudě. Jako rozená Jihočeška zahájila svou profesionální uměleckou dráhu režisérky v souboru činohry Jihočeského divadla. Její jméno tu automaticky vyvolává vzpomínky na krásné okamžiky, kdy jsme nadšeně v hledišti tleskali jejím inscenacím. Za léta jejího angažmá (1978–1989) byly její režie pokaždé něčím výjimečné a svým způsobem každá z nich zůstává na jevišti dodnes. Od první, Machiavelliho Mandragory (ještě na starém jevišti historické budovy před rekonstrukcí), přes velké tituly světového repertoáru, jako Matka Kuráž a její děti, Tramvaj do stanice Touha, Liška a hrozny, Jitřní paní, Cesta dlouhého dne do noci, Vojna a mír, prvé české uvedení Zlatého jezera E. Thompsona, až po inscenace Jiráskovy Lucerny a Hlávkovy Benátské maškarády před Otáčivým hledištěm v Českém Krumlově. Připočteme-li k nim i český repertoár či Gozziho Krále jelenem se souborem tehdejšího Malého divadla, dostaneme se k číslu dvaceti inscenací. Její další životní cesty ji zavedly do činohry plzeňského Divadla J. K. Tyla a po roce 1990 i do tehdejší Československé televize, kde působila jako režisérka a šéfka výzkumného a analytického oddělení. Byla také spoluzakladatelkou humanitární organizace Člověk v tísni a dlouholetou členkou její správní rady.
Na Kristinu Taberyovou vzpomínáme s láskou…