Jiří Císler

herec / Činohra
 

/ Repertoár - archiv

11. 2. 1961
18. 12. 1960
5. 11. 1960
1. 10. 1960
11. 6. 1960
14. 5. 1960
24. 2. 1960
12. 2. 1960
31. 12. 1959
13. 12. 1959
12. 12. 1959
19. 11. 1959
9. 10. 1959
6. 6. 1959
15. 5. 1959
11. 4. 1959
1. 3. 1959
22. 11. 1958
18. 10. 1958
1. 8. 1958
15. 6. 1958
17. 5. 1958
24. 2. 1958
8. 2. 1958
15. 1. 1958
8. 12. 1957
17. 10. 1957
19. 9. 1957
15. 6. 1957
29. 3. 1957
9. 3. 1957
6. 11. 1956
6. 9. 1956
10. 6. 1956
7. 4. 1956
13. 10. 1955
8. 6. 1955
1. 6. 1955
22. 5. 1955
13. 2. 1955
8. 1. 1955
7. 11. 1954
23. 9. 1954
17. 6. 1954
17. 4. 1954
20. 2. 1954
9. 12. 1953
18. 10. 1953
Jiří Císler / Z médií
Deník
29.12.2009
Novinky.cz
4. 2. 2018
Sedmička
1. 3. 2018

Jiří Císler (4.2.1928 – 17.4.2004) prožil dětství v Č. Budějovicích, vystudoval obchodní akademii, učil se hrát na housle a v roce 1947 se stal  členem orchestru Jihočeského divadla. Shodou šťastných náhod být ve správný čas na správném místě – režisér Miroslav Macháček hledal představitele Orfea pro inscenaci  Offenbachovy operety (1954). Jak říkal, nechtěl zpěváka s namydlenými provázky místo strun a za jevištěm opravdového houslistu. Risknul to a obsadil houslistu Císlera. Ten hrál skvěle na housle, dobře zpíval a zvládl roli i perfektně herecky. Jeho kariéra stoupala závratně.  V činohrách (Ťulenin v Mladé gardě, Perdican v Mussetově komedii Se srdcem divno hrát, Srpoš v Hadriánu z Římsů, Zajíček v Lucerně), operetách (Alfred v Netopýru) i operách (Triquet v Evženu Oněginovi). Vaška v Prodané nevěstě hrál i zpíval opravdu neobvykle. Dirigenty šokoval svým absolutním sluchem a tím, že se na ně nikdy nedíval. Nezapomenutelný herecký, ale i sportovní výkon podal jako Puk ve Snu noci svatojánské na Krumlově (1960), kde létal na laně nad hlavami diváků. Hrál vždy s velkým nasazením; dokázal diváky rozesmát i rozplakat. Herci na něho vzpomínali jako na výborného kolegu, ale i jako na provokujícího partnera: „Drobný človíček s velkou duší a neuvěřitelnou fantazií“. Začal také režírovat (Těžká Barbora v r. 1960) a skládat scénickou hudbu.

V 60. letech odešel do Divadla na Fidlovačce, režíroval v Semaforu slavnou Kytici, jeho nepokojná krev ho zavedla do divadla v Pardubicích, Mladé Boleslavi, Ústí nad Labem (Kladivadlo). Vrátil se do Prahy, kde hrál v Ateliéru s Josefem Dvořákem, Činoherním klubu, Semaforu. Často daboval, hrál ve filmu (Návštěvníci, Jak svět přichází o básníky), v televizi vytvářel s Luďkem Nekudou pořad Sešlost a účinkoval ve Studiu Kamarád pro děti. V roce 1990 byl zakladatelem První české soukromé divadelní společnosti a principálem Hravého divadla.

Ve Wikipedii je charakterizován: herec, komik, režisér, hudebník, dramatik, klaun, legendární bavič a mistr sarkasmu.